Nabídka přednášek

Euclid – odhalme temná tajemství vesmíru

Evropský teleskop Euclid vypuštěný v červenci 2023 je jednou z nejvýznamnějších misí zaměřených na kosmologický výzkum. Doufáme, že nám pomůže upřesnit základní parametry vesmíru, zejména hodnotu Hubbleovy konstanty. Největší naděje však vkládáme do toho, že bychom se mohli přiblížit odhalení povahy temné hmoty a temné energie, dvou zcela dominantních složek kosmu, o nichž však prozatím víme velmi málo. Euclid navíc pomůže prozkoumat velkorozměrové struktury vesmíru a též nabídne fotografie gravitačních čoček, galaxií či hvězdokup.

Gaia – legenda astrometrie

Observatoř Gaia pracující v letech 2013–2025 se zaměřovala na astrometrii, obor astronomie zabývající se přesnými měřeními pozic a pohybů nebeských těles. Kvůli absenci krásných fotografií však dosud zůstává zcela neprávem ve stínu jiných misí. Přitom zcela změnila náš pohled na naši galaxii Mléčnou dráhu, na kontě má řadu objevů nových exoplanet, několik černých děr a odhalila i dávnou srážku s jinou galaxií. Přinesla však rovněž zajímavé informace o tělesech Sluneční soustavy nebo o vzdálených galaxiích.

Planck – nejlepší průzkumník Velkého třesku

Bez přehánění lze tvrdit, že většinu toho, co dnes víme o našem vesmíru a zejména o jeho počátku bychom nevěděli bez sondy Planck. Ta odstartovala v roce 2009 a další čtyři roky pilně prohlížela oblohu za účelem průzkumu v mikrovlnné oblasti. Povedlo se jí vytvořit nejdetailnější mapu reliktního záření, které v kosmu zbylo po Velkém třesku, stanovit přesně stáří a složení vesmíru a určit dobu, kdy se v něm začaly vyvíjet první struktury. Planck ovšem objevil i nové galaxie a prozkoumal kompaktní objekty a prach v Mléčné dráze.

Hubbleův teleskop – žijící legenda

Na světě snad neexistuje slavnější dalekohled, než je právě HST, který funguje v kosmu už těžko věřitelných 35 let. Jeho zrod, vývoj a ani počátek práce přitom nebyl vůbec jednoduchý. Následně se ovšem do kroniky astronomie zapsal zlatým písmem. Krásných fotografií, nečekaných objevů i přelomových pozorování má na kontě nepřeberné množství. Navíc to vypadá, že ještě hezkých pár let bude další přidávat. S jeho činností je přitom spojena i několik zajímavých osudů vědců a astronautů.

Webbův teleskop – vlajková loď současné astronomie

Technický zázrak, to je nový velký infračervený teleskop Jamese Webba. Vypuštěn byl symbolicky na Vánoce roku 2021, první fotografii zveřejnil v červenci 2022 americký prezident. Za necelé tři roky už stihl nový dalekohled přinést důležité poznatky v oblasti astrobiologie, planetologie i kosmologie. Na kontě má též několik objevů nových exoplanet a pozorování nejvzdálenější známé galaxie v našem vesmíru. Veřejnost pak jistě zaujmou krásné fotografie mlhovin a galaxií. To je přitom jen malá ochutnávka všech úžasných věcí, které Webb ukáže v budoucích letech a desetiletích.

Novinky z výzkumu gravitačních vln

Předpověď gravitačních vln provedli fyzikové již na počátku 20. století. Na potvrzení jsme si však museli počkat až do roku 1974, kdy američtí fyzikové Hulse a Taylor poprvé přímo dokázali jejich existenci. A první přímé pozorování se povedlo až v roce 2015 na detektorech LIGO. Od té doby se v gravitační astronomii odehrálo mnoho nového. Podařilo se pozorovat stovky dalších gravitačních událostí, připravují se další detektory a vymýšlejí se nové metody pozorování. Ve 30. letech by navíc mělo odstartovat několik kosmických observatoří, které posunou tento obor na novou úroveň.

Nobelovy ceny – astrofyzika a kosmologie

Ve vědeckém světě neexistuje prestižnější ocenění, než je právě cena pojmenovaná po švédském chemikovi a vynálezci Alfredu Nobelovi. Jedním z oceňovaných oborů je i fyzika. Některé její obory, například kvantová fyzika mívají laureáty často, jiné, jako třeba biofyzika či geofyzika zatím nevyhrály ani jednou. Ani astrofyzika neměla k Nobelovýcm cenám jednoduchou cestu. První vědci v tomto oboru získali cenu až po více než 75 letech od udělení prvního ocenění. A dodnes byla pouze třikrát udělena Nobelova cena, která přímo souvisí s kosmonautikou.

Rádiová astronomie s teleskopem HALCA

Radioastronomie je téměř nerozlučně spojena s observatořemi umístěnými na zemském povrchu. Známy jsou zejména obří parabolické antény jako čínský FAST, Arecibo na Portoriku či americký Green Bank. Stejně důležité jsou však i soustavy desítek menších radioteleskopů, například americká VLA nebo ALMA v Chile. Pozemní radioastronomie má na kontě množství přelomových objevů. Málo se však ví, že proběhlo i několik pokusů o vypuštění kosmických radioteleskopů. I ony mají v astronomii své místo. A dočkáme se obřího teleskopu na odvrácené straně Měsíce?

Mikrovlnná astronomie a reliktní záření s teleskopem WMAP

Když se řeknou mikrovlny, většina lidí si patrně ihned představí rychlý ohřev jídla, ale jen málokdo si spojí tuto součást elektromagnetického spektra s astronomií. Přitom právě mikrovlnná oblast má na kontě jeden z nejdůležitějších objevů v historii astronomie, reliktní záření z konce Velkého třesku. Observatoře pracující v mikrovlnné oblasti nám mohou prozradit důležité informace o vzniku vesmíru, formování a evoluci kosmických struktur, ale i o naší Mléčné dráze. Bez přehánění můžeme říci, že zásadní kosmologické parametry víme zejména právě díky sondám pozorujícím mikrovlny.

Infračervená astronomie se Spitzerovým teleskopem

Infračervené záření bylo objeveno už na konci 18. století, jako druhá součást elektromagnetického spektra. Dnes má celou škálu různých aplikací, zejména v souvislosti s termokamerami a přenosem informací na krátkou vzdálenost. Infračervené teleskopy jsou už také desítky let běžnou součástí pozemní i kosmické astronomie. Tyto vlnové délky se totiž velmi hodí pro pozorování mimořádně vzdálených objektů a díky nim dokážeme prohlédnout i kosmický prach a spatřit tak objekty, které bychom běžnými optickými observatořemi neviděli.

Optická astronomie s teleskopem TESS

Pohled na noční oblohu fascinoval naše předky od nepaměti. Není proto divu, že astronomie patří mezi nejstarší vědy, začala se rozvíjet již ve staré Babylonii a Řecku. Dlouho však lidé museli spoléhat jen na vlastní zrak. Až na počátku 17. století přišly první dalekohledy, čímž se možnosti pozorování značně rozšířily. Od té doby jsme díky optickým teleskopům všech typů a velikostí učinili nepřeberné množství objevů. Není tak divu, že řada optických teleskopů byla vynesena do kosmického prostoru. Současně se však staví i nové pozemní observatoře o průměru až 40 metrů.

Ultrafialová astronomie s teleskopem Galex

Ultrafialové záření si většina lidí spíše, než s vědou spojuje s opalováním a nebezpečím od Slunce. Přitom i ono má nezastupitelnou roli v historii astronomie. Některé z prvních observatoří v kosmickém prostoru pozorovaly právě v ultrafialové části spektra. Tu využíval také významný teleskop Galex, který zkoumal vznik a vývoj galaxií. Dnes by se mohlo zdát, že je ultrafialová astronomie spíše na okraji zájmu, ukážeme si však, kolik aktivních observatoří může na těchto vlnových délkách pozorovat a také to, že se některé významné ultrafialové observatoře teprve připravují.

Rentgenová astronomie s observatoří Chandra

První Nobelovu cenu za objev tzv. paprsků X získal pan Röntgen. Dnes se pro tento typ záření používá spíše jeho jméno. Z povrchu Země se astronomické objekty v rentgenovém záření pozorovat nedají, avšak po začátku kosmického věku zaznamenala rentgenová astronomie prudký rozvoj. Díky ní se podařilo potvrdit existenci první černé díry, či zajímavých pulsarů. Dnes máme v kosmu dvě velké observatoře XMM-Newton a Chandru a množství menších teleskopů. Do budoucna se navíc chystají mise několika dalších velkých rentgenových observatoří s obrovským potenciálem nových objevů.

Gama astronomie s Fermiho teleskopem

Gama záření většinou známe jako nejpronikavější typ radioaktivního záření. Gama fotony ovšem nejsou spojeny jen s jadernými bombami či elektrárnami, ale detekujeme je i v kosmickém prostoru. Atmosféra tento typ záření blokuje, rozvoj gama astronomie proto začal až s érou kosmických letů. A velké objevy na sebe nenechaly dlouho čekat. Brzy následovaly i špičkové observatoře, Comptonův teleskop je nejtěžší náklad, který kdy raketoplán vynesl na oběžnou dráhu. I dnes je v provozu řada významných gama teleskopů a další se připravují.

Gama záblesky s teleskopem Swift

Nejenergetičtější události v našem vesmíru, to jsou gama záblesky. Objeveny byly v 60. letech a původně byla obava, že může jít o tajné testy jaderních zbraní Sovětského svazu. Nakonec se však prokázal jejich astronomický původ a dnes už i víme, že se dělí na dva typy, krátké a dlouhé. Oba typy už jsme dokázali i fyzikálně vysvětlit. Gama záblesky, o jejichž monitoring se stará observatoři Swift, ovšem stále nabízí mnoho zajímavého. Víte například, že jeden gama záblesk byl viditelný i pouhýma očima? A víte, co by se stalo, kdyby ke gama záblesku došlo poblíž Země?

Hledání exoplanet s Keplerovým teleskopem

Jedním z nejbouřlivěji se rozvíjejících oborů astronomie je bezesporu hledání planet mimo Sluneční soustavu, tzv. exoplanet. Tato oblast se dostala z okraje zájmu během pouhých 20 let na výsluní zájmu. Již nejde o záležitost několika podivínů, ale o věc, které se věnují tisíce vědců po celém světě. Rovněž kosmické agentury přikládají exoplanetám velkou důležitost. Americký teleskop Kepler objevil téměř 50 % známých exoplanet, ale zajímavé novinky přinesly i mise Gaia či TESS. Evropa nechce zůstat pozadu a chystá hned dvě observatoře věnované výzkumu exoplanet – PLATO a ARIEL.

Nejočekávanější kosmické mise budoucnosti

V minulosti i v současnosti byla v kosmickém prostoru umístěna široká paleta různých astronomických observatoří všech typů a rozměrů. I v budoucnu nás čeká mnoho zajímavého. Ještě ve 20. letech má odstartovat další velký infračervený teleskop, nový hledač exoplanet, nebo přelomová sonda k Titanu. Ve 30. letech nás pak čekají velké gravitační observatoře, sondy k Venuši či průzkumník reliktního záření. Podíváme se ale i do vzdálenější budoucnosti a představíme si zajímavé koncepty kosmických misí, o kterých můžeme prozatím jen snít.

Mezihvězdné lety – realita či fikce?

Kdo by se nechtěl proletět kosmickou lodí s exotickým fyzikálním pohonem a podívat se k blízkým i vzdálenějším hvězdám a exoplanetám? Uskuteční se ale někdy tento sen? Jeho realizaci brání překvapivě mnoho faktorů. Jednak neuvěřitelná až nepředstavitelná rozlehlost vesmíru, jednak limit rychlosti světla. Dokážeme někdy vymyslet pohon, který se dokáže rychlosti světla významně přiblížit, nebo ji snad dokonce překonat? Ukážeme se některé relevantní možnosti a povíme si jak blízko či naopak daleko máme k jejich realizaci.

Nobelovy ceny – astrofyzika a kosmologie

Ve vědeckém světě neexistuje prestižnější ocenění, než je právě cena pojmenovaná po švédském chemikovi a vynálezci Alfredu Nobelovi. Jedním z oceňovaných oborů je i fyzika. Některé její obory, například kvantová fyzika mívají laureáty často, jiné, jako třeba biofyzika či geofyzika zatím nevyhrály ani jednou. Ani astrofyzika neměla k Nobelovýcm cenám jednoduchou cestu. První vědci v tomto oboru získali cenu až po více než 75 letech od udělení prvního ocenění. A dodnes byla pouze třikrát udělena Nobelova cena, která přímo souvisí s kosmonautikou.

Na přání ovšem mohu přednášku upravit a zaměřit jinak. Na téma Nobelových cen mám hned několik různých přednášek. Například o kontroverzích s Nobelovými cenami spojenými, o ženských laureátkách Nobelových cen či o českých laureátech.